Malý komentář- moderátrem byl Antonín Mitelbach a organizátorem HAF Klub, který byl velmi aktivní v dřívějších letech. Vše bylo vedeno absolutně profesionálně!
Setkání s občany probíhalo 1.10.2026 od 18.00 hodin v restauraci S RAdostí v Unhošti a diskuze byla zajímavá, kdo tam byl se určitě orientoval a hlavní věcí je přijít k volbám do zastupitelstva města Unhoště, města přírodních krás.
Konkurenční prostředí je zde výrazně vidět něž kdekoliv jinde, poutač na kavárnu a cukrárnu před cukrárnou a kavárnou, to je jak se říká – síla!
Kdo bude mít vyšší tržby, tedy větší návštěvnost lidí, kteří chtěji si něco dobrého dát a posedět. Nebere dnes v potaz místo, předzahrádku, prodejní prostředí, ale především lidi-perosnál v tomto prodejním prostředí. Ten totiž dělá objem zboží a jeho prodej.
Bohužel zde jsem se setkal s personálem, který se neusmívá, nenabízí další prodej k tomu co si objednáte, třeba by mohl i dát ochutnat, nemyslíte??
Nějak mi to nedá, abych tuhle „akci“ neokomentoval .V dnešní době už minimálně 20 let se vše archivuje i naskenováním dokumentů, přesnou archovací i písemnou formou, dost se na tohle dbá. Znám to z mé 35.leté práce kronikáře města Unhoště.
Proto se zamýšlím nad dopisem, který našla archivářka po 30.letech, ale připouštím, že třeba dělala pořádek a někde TO na ni vykouklo. Kolik se takových dokumentů ještě třeba najde?
Té paní blahopřeji k tak zajímavému nálezu, každopádně by to chtělo asi, třeba, pořádně celý archiv prohlédnout, kouknout se všude, do knih, časopisů. Tam se může najít cokoliv založeného!
Fotografovani pana prezidenta Petra Pavla vzbudilo bouři ve světě, u nás spiše negativní, ve světě pozitivni. Rád bych tuto situaci okomentoval.
Každý člověk, tedy i prezident republiky, na sebe nasazuje každý den několik „klobouků“. Jeden je třeba manžel, dalsi milenec, dalsi pracovnik svého oboru, fotbalista a také fotograf. Jsou to klobouky ukazujicí na jeho pozice, koníčky.
A Petr Pavel ma jako kazdy clovek dva zajimave konicky – jizdu na motorce a fotografovani, o dalsim nevim, treba jich je vice. Grand prix Madarska formule 1 – fotograf Petr Pavel za odborneho dohledu fotografem Jirim Krenkem.
A náhle se rozvinula obrovská komunikace na sitích – ja ji hodnotim jako urcitou závist (dle mého soudu jedna z vyrazných vlastností lidí, kterou mohutně odsuzuji, lide trpicí zavistí vlastně ubližuji předevšim sobě a jsou náchylnejši na nemoci ze závisti – dle mého pohledu se jedná o část stresu, jsou vystresovani ze závisti)
Kdokoliv byt prezidentem a mit tedy moznost VIP akreditace fotografa, urcite by ji vyuzil a nas prezident je odsuzován, ze „sebral“ misto novináři, úplna blbost, VIP je VIP a nakonec proč ne. Navic pravděpodobně bude z fotografií dalši kalendář, ktery třeba bude vydržen, fotografie prodány a vytěžek bude dán na dobrou věc. Tedy vlastně zaslužná činnost. A jedna věta na konec – politika do sportu a koníčků nepatří, to je úplně jiný „klobouk“ .
Nikdo si možná neuvědomuje, že se může jednat o novodobou nemoc ze závislosti na internetu.Při čtení tohoto článku si mnozí řeknou, že autor je blázen. O Jules Verne si to lidé mysleli také. A čas ukázal, že mnohé z jeho vizí se naplnily.
Internet existuje již desítky let a svět si pomalu začíná uvědomovat, že na něm jsou závislé miliony lidí – od dětí až po seniory. U seniorů se stále častěji projevuje Syndrom AI. Pozor však, věková hranice rychle klesá a zdaleka se netýká pouze starších generací.
Jestliže připustíme, že internet může být závislostí a závislost je nemoc, potom syndrom internetu může být jedním z jejích projevů.Aby si člověk usnadnil práci, obrací se na internet. Lidé už téměř nečtou běžné knihy, časopisů ubývá, vše hledáme online. Je to rychlé, pohodlné a efektivní. Zároveň se však nabízí otázka: nezačínáme být pohodlní i v myšlení?
Mozek, který přestává přemýšlet, začne rychleji stárnout. Opravdu to chceme?
Hloupneme, nebo jsme chytřejší než kdykoliv předtím? Máme lék na tuto novou pandemii?To jsou silné otázky. Odpověď totiž závisí na úhlu pohledu. Propojování lidí prostřednictvím sociálních sítí je dnes samozřejmostí. Děti a studenti tráví na internetu běžně několik hodin denně. Umělá inteligence se stala pracovním nástrojem ve všech oblastech života – od překladů přes psaní článků až po diplomové práce.
AI je dnes natolik vyspělá, že z ní začíná mít společnost obavy.Jaká je současná společnost? A jaká bude ta budoucí?Ta dnešní ještě přemýšlí. Ta budoucí…? Stále častěji se hovoří o tom, že internet zasahuje do všech oblastí života. Lidé si začínají uvědomovat, že jim mnohdy bere obyčejné lidské vztahy. Přijdou na návštěvu a během několika minut drží v ruce mobil. Komunikace ustupuje obrazovce.
Možná by na dveřích mělo být napsáno: „Při vstupu odložte svůj mobilní telefon.“
Budete mi oponovat, že člověk používající AI pro výzkum, řešení problémů nebo hledání odpovědí musí umět přemýšlet, správně zadávat otázky a pracovat s informacemi. A budete mít pravdu. Já zde však nemluvím o technologickém pokroku. Mluvím o lidech. A nebude trvat dlouho, kdy se ze závislosti na internetu lidé nezačnou pouze odcizovat sami sobě, ale také jeden druhému. Sociální interakce se může postupně přesouvat výhradně do online prostoru. Setkávání lidí bez mobilů, bez sociálních sítí a bez internetu může být stále vzácnější. Vždy je to však o člověku samotném.
Za psychické problémy nemohou tvůrci programů ani tvůrci internetu. Odpovědnost nese každý z nás. Člověk odpovídá za své chování, za své rozhodnutí i za způsob, jakým internet používá. Pokud používání internetu ovlivní myšlení natolik, že vede k závažným psychickým problémům, odpovědnost nelze přenášet na technologie.
Uvedené schéma lze chápat jako organizační mapu problému, který si většina lidí neuvědomuje, dokud není pozdě. Nechci nikoho strašit. Chci upozornit.A především hledat řešení, jak těmto situacím předcházet.
Velkou pozornost je třeba věnovat dětem a využívání internetu v jejich volném čase. Ve škole může internet pomáhat vzdělávání. Stejně tak může být přínosem v osobním životě. Existuje však hranice, za kterou se používání internetu mění v závislost. Neustále se diskutuje o zákazu mobilních telefonů ve školách. Podstata problému je však jinde. Nejde o telefon. Jde o internet.
Zakážeme telefon ve škole a mnozí žáci si budou chtít „ztracený čas“ vynahradit po vyučování. Kde je tedy skutečné řešení? Pokrok nelze zastavit. Omezování bez pochopení příčin často přináší další problémy.Je proto důležité hledat odpověď na otázku:
Jak používat internet tak, aby nepoškozoval psychiku člověka, jeho samostatnost a schopnost kriticky myslet?
Kde je hranice bezpečného času na internetu vzhledem k věku člověka Ano, používání internetu úzce souvisí s věkem, zkušenostmi i schopnostmi jednotlivce. To vše je součástí dalšího výzkumu a ochrany člověka. Nestačí pouze navrhovat řešení.Je třeba začít jednat. Čas běží. A ten se zastavit nedá.
Dnes uvádím titul „Létající Ital a je mi úplně jedno, kdo si o tom co bude myslet. Z personálního hlediska si to ten mladý pilot formule 1 plně zaslouží, jako nejmladší nositel tohohle titulu. Vše bude pro neho obrovskou motivací jít po titulu mistra světa!
Pětkrát za sebou vyhrál pole position, čtyřikrát za sebou grand prix a dnes to můžná bude pátá, držím mu palce. Je skromný, pokorný, klidny a ty “ kecy, že je pod tlakem, to jen říkají ti ……, kdo je pod tlakem, on to určitě není.
A´č jsem také novinář, tyhle řeči, co někdy ti pisálkovíá dělají, jsou kontaproduktivní a jen si pisatelé nesmyslů prodlužují svoje ego, to nesnáším a ukazuje to jenom na neschopnost psát úpřímnou řečí.
…………..to nikdo nechce, ale omezit používání mobilních telefonů ve školách je nutností. Mimo školu u dětí a lidi obecně by to chtělo více osvěty??!!! Potom se ptám, jak by měla asi tak vypadat a proč ?
Místo kamarádství se rozvíjí kamarádství s internetem a hodiny a hodiny u internetu, a to se TO netýká vzdělávání……..
TV Nova nedávno uvedla statistiky a jsou dost přitažené za vlasy, průměrně…..opět by mne zajímalo jak velký byl „výzkumný vzorek“ na to se stále zapomíná. Z mých informací tráví děti běžně 4 až 6 hodiny denně u internetu. A to děti, které tohle přiznají, jak je tomu ve skutečnosti prakticky nikdo neví!!!! Data se berou z toho, co kdo řekne. Dobře, tedy to jsou relevantní data. Budiž, je třeba to takto brát.
Kde je chyba, ve školách určitě ne! Nechávám tyto otázky otevřené. Nikde jsem doposud neviděl jakýkoliv přesně definovaný plán osvěty. Pouze vždy vzniká období o této situaci se bavit a psát, které trvá několik dnů a konec, prostě se jede dál!!! Není zde žádná systematická stálá činnost!
Navrhoval bych kulatý stůl odborníků, především učitelů, ministra školství, dejme tomu psychologů znalých z praxe, jsem schopen tyhle osoby přesně definovat – personálně i prakticky. Obecně sem nepatří lidé, kteří mají zkreslené informace pouze ze své kanceláře či ordinace.
Podávám si však otázku – K ČEMU BY TO BYLO – z mého hlediska, by se začalo konečně koncepčně NĚCO dít a určitě bychom došli k řešení osvěty aneb pokrok nezastavíš a kohokoliv omezovat zase není dobře????!!!!!!Otázkou je z jakého úhlu se na situace dětí a internetu podíváme a TO by se mělo právě řešit.
Včera jsem sledoval Duel a komentáře byly hlavně k samotným zkouškám a obsahu testů . Já se však musím zamyslet nad časem, kdy se výsledky testů uchazečům a jejich rodičům oznámí.
Pouze konstatuji – to, že v ČR vše, či skoro vše trvá dlouho, to už jsme si asi zvykli, úředníci mají čas měsíc.
Stále se hovoří o psychologii žáku základních škol, pomalu by každý potřeboval osobního psychologa, a tady žáci čekají na výsledky zkoušek do 15. května 2026 ????!!!!!
Neustále prý žáci prožívají jakási traumata-stress a deprese, a proto ten psycholog, každá škola má svého a tady se nekouká na stres nejen žáků, ale i jejich rodičů!!
Píše se rok 2026, všude se používá AI , místo pošty – datové schránky, emaily, mobilní telefony a další aplikace ke komunikaci !!!!
Může mi tohle někdo vysvětlit!!!!!!! Odpovím si sám – nemůže. Vše budou pouze výmluvy, dříve jsme věděli výsledky odpoledne, druhý den, maximálně do týdne a to nebyl internet a komunikace v takové míře!!!!!Už i ten týden je hodně!!!!!!
Vždy když sleduji reklamy firem v prime time, podivuji se nad určitou neprofesionalitou manažerů marketingu či manažerů PR, kteří mají prezentace, reklamy v popisu pracovní činnosti.
Dvě konkurenční firmy ve stejném čase, to je jak dnes říkají teeneageři HUSTÝ! Řečí podnikatelskou – absolutně špatně!
Jako majitel firmy bych jim TO nechal minimálně zaplatit a to jsou třeba v TV NOVA miliony korun. Proč je TO neprofesionální ??? Protože dáváte potenciálnímu zákazníkovi na výběr, to je prostě špatně, proč si má zákazník vybírat. Má dostat jen jednu nabídku!!!!!
Jak to zabezpečit, to je právě v moci manažerů – chtít být pouze jediný v tom prime time!! Tedy jen jedna lékárna v tomto případě!!! Chápete doufám proč.
Tady například Dr.Max a Benu, díval jsem se do www.justice.cz jestli náhodou nevlastní společnosti stejní lidé? Představte si – nevlastní , jsou to naprosto rozdílné firmy a tedy konkurenti na trhu s léky! Fotografie jsou z internetu pomocí telefonu pro pouhou ilustraci situace.Obě reklamy šly v jednom čase , v jednom dni!
Když jsem pracoval jako strategický manažer v Centru FotoŠkoda a byla akce na reklamu v rádiu, kterou jsme využil snad jen jednou, byli jsme jako fotografická firma jediní v ten den !!! Jo, bylo to dohadování, ale dokázal jsem TO obhájit a hned ten večer a druhý den se vše projevilo přímo v prodejně, ptal jsem se lidí, co je přivedlo k nám….. rádio odpovídali. Zajímavé bylo, že tenhle „nápor“ zákazníků trval celý týden a naše peníze investované do reklamy se mohutně vyplatily.
Nedal jsem možnost svým konkurentům být ten den v reklamní relaci na rádiu! To bylo to nejdůležitější !
Tihle korporátní manažeři, hrůza ! Vždy, když potkám mladého člověka 25 – 40 let, on hovoří hrdě a nadneseně o tom, že pracuje v korporátu, říkám si, ano, musí někde získat praxi, ale běda korporátu ! Tady by měli pracovat zkušení manažeři věku 45 + a ti důchodci 65+ by měli být placenými poradci, korporátními mentory!
Začnu příběhem z praxe, kdysi nás oslovila skupina mladých manažerů s námitkou, zda jejich bývalý pracovník na vedoucí funkci napsal na ně na vedení anonymní dopis. Stálo tam, co vše dělají špatně.
My měli posoudit ze dvou doložených psaných dopisů, který ze dvou to je. Ano, určili jsme to správně a oslovený pracovník se později k tomu přiznal, bál se podepsat. Bylo to krátce po revoluci roku 1989, cca v roce 1992.
Tenkrát jsem doporučil týmu mladých manažerů neznalých provozu firmy , aby ho zaměstnali jako poradce a hodně mu naslouchali. Jejich ješitnost a ambice, neznalost provozu a nezkušenost, jim však „nedovolila“ ho zaměstnat, oni si poradí přece ve všem! Co se přihodilo – cca po roce firma vyhlásila krach a ukončila svoji činnost .
Tak tedy proto doporučuji ze zkušených pracovníků, často již důchodového věku, je třeba udělat poradce, mentory a spojit TY mladé síly se zkušenostmi TĚCH starých expertů. To je cesta vedoucí k úspěchu.
