Tentokrát se opět dostávám ke komunikaci ale z jiného pohledu, ke komunikaci z pohledu psychologie a práce s lidmi. Před lety jsem koučoval/mentoroval skupinu manažerů, kteří měli ve svém týmu obchodní manažerku. Celý tým jsme ještě trénoval nejen v oblasti komunikace, ale i v oblasti prodejních dovedností a řízení času.
Dovolte mi, abych ji krátce
představil. Jednalo se o ženu dlouhých sametově hnědých vlasů, s velkým
poprsím, krásnýma hnědýma očima, vysokou cca 168cm, velmi ráznou a zřetelně
mluvící. Vždy byla perfektně oblečena v šatech či sukni s halenku a vždy s
mohutným výstřihem, vždy vonící a během pracovní doby o sebe velice dbala.
Nikdo s ní moc nevycházel, neboť byla tou dámou, která měla stabilní pozitivní
výkony, vždy plnila plán v předstihu a ostatní obchodní manažeři mužské
poloviny společnosti ji nikdy nemohli nejen překonat, natož dohnat.
Dostal jsem za úkol ji komunikačně
zvládnout, naučit řídit čas a ještě lépe včlenit do týmu. Vždy, když se
hodnotil měsíc, společnost plnila plán, ona byla tím leaderem, který vše
splnil, ale děkovalo se celému týmu. Vždy se jí zapomnělo poděkovat veřejně a
jelikož si vše uvědomovala, tak se vždy ozvala způsobem: „Já měla splněno a
jako jediná“. Tahle psychologie komunikace dost lezla na nervi právě mužům-obchodním
manažerům, kteří ač za ní chodili pro rady, přesto jí záviděli a kde to šlo jí
pomalu pošpinili. Díky pečlivosti a důslednosti a jasnému postupu při jednáních
na schůzkách s klienty měla tato žena vždy úspěch, i maličko využívajíc svých
vnadů, ale křivdil bych jí, kdybych tvrdil, že šlo pouze o ně. Naopak, měla
silného obchodnického ducha, byla tím obchodníkem, který s obchodnickou duší
narodí. Jednoho dne jsem přišel do společnosti a hle, ona dáma-obchodní
manažerka byla odstěhována do jedná části kanceláře, kde seděla sama, vyčleněna
z týmu i když k němu patřila, den předtím totiž rázně se „obořila“ na jednoho z
manažerů, chráníc svoji pravdu výkonů své práce. Top manažeři se usnesli, že jí
potrestají právě tím odstěhováním. Ale hle ona opět podávala své výkony a byla
tím leaderem společnosti dál. Moje psychologie komunikace byla dost svízelná,
vždy, když jsem se k ní přiblížil, komunikovali jsme spolu celkem zdárně,
udělali plán postupu tak, abychom toho čerta, který v ní vládnul pozitivně
zvládli a ona se lépe, manažersky ovládala. Když už vše bylo již na dobré
cestě, někdo z těch chcípáků manažerů neplnících si svůj plán jí hodil klacek
pod nohy a než jsem stačil zasáhnout (stalo se to, když jsem ve firmě nebyl)
opět vybuchla a poslala je do háje.
Vedení společnosti se strašně
divilo, že s ní musí konečně zatočit, že ona je tou, kdo tým rozbíjí. Pravda
manažerky opět nezvítězila! Představte si, že prý v týmu nemůže být leader,
který potáhne všechny vzhůru, ale je lepší mít všechny na průměrné úrovni a ty
pomalu zvedat. Taky cesta, jiná. Viděl jsem, že tady se dá uspět skutečně
špatně a tak jsem nastolil metodu psychologie komunikace v tom nejširším slova
smyslu, abych zachoval zdravé jádro týmu, dámu „zpacifikoval“ a ostatní
vyzdvihl. Když se mi vše začalo již dařit, přišel příkaz shora a milá
manažerka, která měla největší výkony byla „odejíta“.
Musel jsem tedy pokračovat v práci
dál s mužskou populací, která ihned ztratila ten patřičný výkon a trvalo zhruba
2 měsíce, než se hoši začali pořádně šplhat nahoru. Byli totiž zvyklí na její
přístup i to, že je některé měla omotané kolem prstu nejen tím, že ráno vařila
dobrou kávu, ale i tím, že se v pravou chvíli uměla dostatečně přitočit a
ukázat, kdo že je tady tím pánem. Pravdou je, že i bez její pomoci jeden z nich
dosáhl maximálních výkonů, které ihned předčily i výkony jmenované manažerky.
Ale dokázal to pouze díky doslovnému vybičování ducha mým koučováním a
komunikací. Opět se zde ukázal TEN JEDEN leader.
To už nikdo jakoby nechtěl vědět,
chlapec šlape, „drží hubu a krok“, manažerka ji nedržela. Proč, protože si do
ní kde kdo „píchal“, současný manažer je jak se říká „splachovací“ a má se
dobře, nevystupuje tolik z řady. Bylo jasně vidět, jakým způsobem je ovládala a
jak dosahoval výkonů svých a pomáhala druhým, respektive je držela v šachu tak,
aby byla vždy prví. Opět přenesením určité psychologie komunikace a psychologie
prodeje dotyčné manažerky jsem dosáhl významných pokroků manažerů k dosahování
jejich cílů. Prakticky jsem navázal na její úspěchy. Tým fungoval dál.
Vše je součástí koučinku, kdy
nesmíte ztratit ani minutu při tom, když máte dosáhnout stabilních výkonů. A
však ještě se vrátím k postupu TOP manažerů této společnosti, zjistil jsem že
si nevidí na špičku svého nosu, resp, chtějí dohnat svůj stín, jak jsou
nabubřelí, jak o sobě prohlašují že jsou jiní, ale tím i zapomínají na to, že
neustálou změnou svých obchodních manažerů brzdí sami sebe. Jsou však majiteli
a je to pro ně hra, velká hra s personálem a TO je vlastně baví, v tom jsou
skutečně jiní. Přičemž však často nevidí podstatu věci právě v psychologii
komunikace a koučinku jednotlivce. Vždy si však najdou odpověď pro svoje super
chování a svoji neomylnost, oni jsou majiteli a oni prostě mohou. V takové
firmě vydrží opět ti, co budou hbitě dodržovat jejich image, chovat se podobně
a doma potom utíkat na záchod, protože budou mít nervi na pochodu. V téhle
firmě utíkalo dost lidí na záchod i během dne, když se tam objevil majitel
společnosti.
Psychologie komunikace je zdárným
nástrojem k řízení a vedení lidí, k postupu koučů, kterým je možné zvládnout
svízelné situace v týmu. Aby se vše dokonale zvládlo je třeba poznat typologii
osob, především všech, které pracují v týmu i těch externích, kteří do jeho
součinnosti mohou zasáhnout. Kličkovat se vůbec nevyplácí a můžete jenom vše
pokazit. Co se týče popisovaného případu, je svízelnou situací, když o odchodu
rozhoduje někdo, kdo nemá trpělivost a kdo si jenom hraje na drába. Na pozici
obchodní manažerky či manažera s tak vynikajícím tahem na obchod si počkáte i
několik let, než jej seženete. To, že vám někdo sem tam pocuchá nervi není
známkou jeho neschopnosti, ale neschopnosti Vaší psychologie komunikace a
vytrvalé trpělivosti vaší personální práce. To, že je každý nahraditelný a to, že
hledáte výmluvy jak v našem případě byla manažerka negativní, je pouze známkou
opět Vaši neschopnosti či schopnosti se patřičně vymluvit.
Ono je totiž jednodušší na úkor týmu
hledat nového obchodního manažera než pracovat s „raplem“, který mimo jiné plní
plán, a vychovat si jej k obrazu svému. Nakonec Vám pouze zůstane plná pusa
výmluv a budete hledat ne lidi, ale výmluvy, jak něco nejde.
Tyhle výmluvy vás budou stát velké
peníze. Je lepší si personál vychovat, než se vymlouvat, že jej vlastně nemáte.
To platí nejen po HR manažery, ale pro všechny, kteří vedou a řídí. Ale pozor
vést a řídit je otázkou VAŠÍ psychologie komunikace. Zamyslete se nad každou
odpovědí, zda není jenom výmluvou a výsměchem Vaší profesionalitě, tedy zda se
z vás nestává vymlouvající se manažer-chcípák, který má dobré bidlo a raději
bude hledat nové lidi, než pracovat s tím, co má k dispozici.
A pozor milé čtenářky, nedejte se a nepodléhejte svým protějškům,
kteří vám závidí úspěch a vytrvalost včetně důslednosti, oni jsou ješitní a
když narazíte na takového nadřízeného, ješitu a chcípáka v jedné osobě, i Vaše
psychologie komunikace, vaše image v týmu je k ničemu a nezbývá vám nad ním
jenom zaplakat a možná si najít lepší místo, odpovídající vašim schopnostem.
Jakmile dospějete k tomuto názoru, běžte za ním a místo si určitě najdete
