Tentokrát se opět dostávám ke komunikaci ale z jiného pohledu, ke komunikaci z pohledu psychologie a práce s lidmi. Před lety jsem koučoval/mentoroval skupinu manažerů, kteří měli ve svém týmu obchodní manažerku. Celý tým jsme ještě trénoval nejen v oblasti komunikace, ale i v oblasti prodejních dovedností a řízení času.
Dovolte mi, abych ji krátce představil. Jednalo se o ženu dlouhých sametově hnědých vlasů, s velkým poprsím, krásnýma hnědýma očima, vysokou cca 168cm, velmi ráznou a zřetelně mluvící. Vždy byla perfektně oblečena v šatech či sukni s halenku a vždy s mohutným výstřihem, vždy vonící a během pracovní doby o sebe velice dbala. Nikdo s ní moc nevycházel, neboť byla tou dámou, která měla stabilní pozitivní výkony, vždy plnila plán v předstihu a ostatní obchodní manažeři mužské poloviny společnosti ji nikdy nemohli nejen překonat, natož dohnat.
Dostal jsem za úkol ji komunikačně zvládnout, naučit řídit čas a ještě lépe včlenit do týmu. Vždy, když se hodnotil měsíc, společnost plnila plán, ona byla tím leaderem, který vše splnil, ale děkovalo se celému týmu. Vždy se jí zapomnělo poděkovat veřejně a jelikož si vše uvědomovala, tak se vždy ozvala způsobem: „Já měla splněno a jako jediná“. Tahle psychologie komunikace dost lezla na nervi právě mužům-obchodním manažerům, kteří ač za ní chodili pro rady, přesto jí záviděli a kde to šlo jí pomalu pošpinili. Díky pečlivosti a důslednosti a jasnému postupu při jednáních na schůzkách s klienty měla tato žena vždy úspěch, i maličko využívajíc svých vnadů, ale křivdil bych jí, kdybych tvrdil, že šlo pouze o ně. Naopak, měla silného obchodnického ducha, byla tím obchodníkem, který s obchodnickou duší narodí. Jednoho dne jsem přišel do společnosti a hle, ona dáma-obchodní manažerka byla odstěhována do jedná části kanceláře, kde seděla sama, vyčleněna z týmu i když k němu patřila, den předtím totiž rázně se „obořila“ na jednoho z manažerů, chráníc svoji pravdu výkonů své práce. Top manažeři se usnesli, že jí potrestají právě tím odstěhováním. Ale hle ona opět podávala své výkony a byla tím leaderem společnosti dál. Moje psychologie komunikace byla dost svízelná, vždy, když jsem se k ní přiblížil, komunikovali jsme spolu celkem zdárně, udělali plán postupu tak, abychom toho čerta, který v ní vládnul pozitivně zvládli a ona se lépe, manažersky ovládala. Když už vše bylo již na dobré cestě, někdo z těch chcípáků manažerů neplnících si svůj plán jí hodil klacek pod nohy a než jsem stačil zasáhnout (stalo se to, když jsem ve firmě nebyl) opět vybuchla a poslala je do háje.
Vedení společnosti se strašně divilo, že s ní musí konečně zatočit, že ona je tou, kdo tým rozbíjí. Pravda manažerky opět nezvítězila! Představte si, že prý v týmu nemůže být leader, který potáhne všechny vzhůru, ale je lepší mít všechny na průměrné úrovni a ty pomalu zvedat. Taky cesta, jiná. Viděl jsem, že tady se dá uspět skutečně špatně a tak jsem nastolil metodu psychologie komunikace v tom nejširším slova smyslu, abych zachoval zdravé jádro týmu, dámu „zpacifikoval“ a ostatní vyzdvihl. Když se mi vše začalo již dařit, přišel příkaz shora a milá manažerka, která měla největší výkony byla „odejíta“.
Musel jsem tedy pokračovat v práci dál s mužskou populací, která ihned ztratila ten patřičný výkon a trvalo zhruba 2 měsíce, než se hoši začali pořádně šplhat nahoru. Byli totiž zvyklí na její přístup i to, že je některé měla omotané kolem prstu nejen tím, že ráno vařila dobrou kávu, ale i tím, že se v pravou chvíli uměla dostatečně přitočit a ukázat, kdo že je tady tím pánem. Pravdou je, že i bez její pomoci jeden z nich dosáhl maximálních výkonů, které ihned předčily i výkony jmenované manažerky. Ale dokázal to pouze díky doslovnému vybičování ducha mým koučováním a komunikací. Opět se zde ukázal TEN JEDEN leader.
To už nikdo jakoby nechtěl vědět, chlapec šlape, „drží hubu a krok“, manažerka ji nedržela. Proč, protože si do ní kde kdo „píchal“, současný manažer je jak se říká „splachovací“ a má se dobře, nevystupuje tolik z řady. Bylo jasně vidět, jakým způsobem je ovládala a jak dosahoval výkonů svých a pomáhala druhým, respektive je držela v šachu tak, aby byla vždy prví. Opět přenesením určité psychologie komunikace a psychologie prodeje dotyčné manažerky jsem dosáhl významných pokroků manažerů k dosahování jejich cílů. Prakticky jsem navázal na její úspěchy. Tým fungoval dál.
Vše je součástí koučinku, kdy nesmíte ztratit ani minutu při tom, když máte dosáhnout stabilních výkonů. A však ještě se vrátím k postupu TOP manažerů této společnosti, zjistil jsem že si nevidí na špičku svého nosu, resp, chtějí dohnat svůj stín, jak jsou nabubřelí, jak o sobě prohlašují že jsou jiní, ale tím i zapomínají na to, že neustálou změnou svých obchodních manažerů brzdí sami sebe. Jsou však majiteli a je to pro ně hra, velká hra s personálem a TO je vlastně baví, v tom jsou skutečně jiní. Přičemž však často nevidí podstatu věci právě v psychologii komunikace a koučinku jednotlivce. Vždy si však najdou odpověď pro svoje super chování a svoji neomylnost, oni jsou majiteli a oni prostě mohou. V takové firmě vydrží opět ti, co budou hbitě dodržovat jejich image, chovat se podobně a doma potom utíkat na záchod, protože budou mít nervi na pochodu. V téhle firmě utíkalo dost lidí na záchod i během dne, když se tam objevil majitel společnosti.
Psychologie komunikace je zdárným nástrojem k řízení a vedení lidí, k postupu koučů, kterým je možné zvládnout svízelné situace v týmu. Aby se vše dokonale zvládlo je třeba poznat typologii osob, především všech, které pracují v týmu i těch externích, kteří do jeho součinnosti mohou zasáhnout. Kličkovat se vůbec nevyplácí a můžete jenom vše pokazit. Co se týče popisovaného případu, je svízelnou situací, když o odchodu rozhoduje někdo, kdo nemá trpělivost a kdo si jenom hraje na drába. Na pozici obchodní manažerky či manažera s tak vynikajícím tahem na obchod si počkáte i několik let, než jej seženete. To, že vám někdo sem tam pocuchá nervi není známkou jeho neschopnosti, ale neschopnosti Vaší psychologie komunikace a vytrvalé trpělivosti vaší personální práce. To, že je každý nahraditelný a to, že hledáte výmluvy jak v našem případě byla manažerka negativní, je pouze známkou opět Vaši neschopnosti či schopnosti se patřičně vymluvit.
Ono je totiž jednodušší na úkor týmu hledat nového obchodního manažera než pracovat s „raplem“, který mimo jiné plní plán, a vychovat si jej k obrazu svému. Nakonec Vám pouze zůstane plná pusa výmluv a budete hledat ne lidi, ale výmluvy, jak něco nejde.
Tyhle výmluvy vás budou stát velké peníze. Je lepší si personál vychovat, než se vymlouvat, že jej vlastně nemáte. To platí nejen po HR manažery, ale pro všechny, kteří vedou a řídí. Ale pozor vést a řídit je otázkou VAŠÍ psychologie komunikace. Zamyslete se nad každou odpovědí, zda není jenom výmluvou a výsměchem Vaší profesionalitě, tedy zda se z vás nestává vymlouvající se manažer-chcípák, který má dobré bidlo a raději bude hledat nové lidi, než pracovat s tím, co má k dispozici.
A pozor milé čtenářky, nedejte se a nepodléhejte svým protějškům, kteří vám závidí úspěch a vytrvalost včetně důslednosti, oni jsou ješitní a když narazíte na takového nadřízeného, ješitu a chcípáka v jedné osobě, i Vaše psychologie komunikace, vaše image v týmu je k ničemu a nezbývá vám nad ním jenom zaplakat a možná si najít lepší místo, odpovídající vašim schopnostem. Jakmile dospějete k tomuto názoru, běžte za ním a místo si určitě najdete