Vždy jsem se držel jednoho nepsaného skautského zákona-neříkat komukoliv to , co by jej mohlo bolet. Proto zde nehodlám vyjmenovávat kdy naposledy pilot Ferrari vyhrál a podobné statistiky, které ferraristy bolí.
Ferrari to je především tým Scuderia Ferrari. Ferrari je spíše někde v pekle a dříve bylo uctíváno jako by bylo rovnou Bohem. Ano takovou váhu měla Scuderia Ferrari pod vedením Luca di Montezemola a týmu, doslova musím říci – vyvolených. Michael Schumacher, záda mu kryl Rubens Barrichello, stratég Ross Brawn a řekl bych tatík Jean Todt, jeho vztah s Michaelem, to byl vztah otce a syna v týmovém provedení rudých vozů z Maranella. Na vše s hlubokou komunikací, pevnými nervy a především strategickým plánem, bravurně dozíral, řídil, vedl, prezident Luca Cordero di Montezemolo. Ten totiž osobně zažil urputnost Enza Ferrariho. O TOM TO JE.
Enzo Ferrari, a říkejte si co chcete, na to vše koukal z nebe a síla komunikace, síla spojených energií hnala tým do mistrovských titulů. V pozadí však stál i tým techniků, perfektní monopost na kterém se podílel Michael Schumacher ( domnívám se, že S.Vettel tuhle možnost nedostal). Celá továrna, každý pracovník i uklízečka, to byl jeden živoucí organizmus, který prostě nemohl ani zklamat. Když jsme byli s rodinou v té době v továrně, podivoval jsem se nad čistotou, to jsem u nás nezažil. Slečna, která nás provázela říkala – náš prezident na všechno dbá. Mnohokrát jsem v pozdější době vysvětloval ředitelům továren, že musí mezi lidi do továrny, být s lidmi, hovořit s nimi……..
V čem TO bylo, v srdci , v srdci všech !! Tohle mohu přirovnat k období S.Vettela u Red Bullu, zažil jsem to osobně při návštěvě v týmu Mercedes AMG Petronas F1, v pokoře L.Hamiltona.
Srdce všech fandů Ferrari již mnoho let krvácí. Je třeba zacelit tyto rány a postavit Scuderii Ferrari na nohy. Když se na všechno podívám jako manažer, tak je to prakticky sebevražda! Kdo nastoupí a neuspěje, rovnou mu Italové doslova uříznou hlavu! Zde bude na místě málo mluvit, nic neslibovat, prostě embargo na jakékoliv plány – bude to zítra, bude to do dvou let, do tří let. Italové nechtějí už čekat!!!
Asi nejlepší odpovědí na dotazy novinářů by bylo: „Pracujeme.“
Z druhé strany je to velká výzva pro pokorného člověka, pro srdcaře, pro tým pokorných lidí, srdcařů. To však nestačí, jde o disciplínu jakou měl M.Schumacher, který spal v Maranellu a každý den cvičil… Pamatuji se jak mi Jean Todt napsal, když najednou nebyl nikdo na bedně: „Musíme tu káru tlačit dál“, jako by chtěl říci – každý den není posvícení.
Dnes hledá Ferrari nového šéfa. Sezóna se blíží závratným tempem. Jde o čas, o novodobou komunikaci. Nedávno mi jeden šéf firmy, pro kterou dělám vždy jednou za 4-5 let řekl, že už bych to nestíhal. Nakonec mne pozval a dal mi k dispozici 2 své syny. Jojo, sociální sítě, ale jinak nastíhali oni mne, to je tady rozdíl skoro 35 let. Takže o věku to není!
Sebevražda nebo obrovský úspěch do dvou let, kdo na to má koule. Odvahu chodit mezi lidi do továrny i v noci, podporovat své lidi, srdcem Ferrari, kde je ta skupina expertů??
Jsem přesvědčen, že to může zvládnout pouze konec konců a jedině jeden Ital. Ano mám na mysli pana Luca Di Montezemola, který si vybere expertní tým lidí. Každý z nich ale musí být srdcem Ferrari, skutečným srdcem a dělat i 16 hodin denně, chodit cvičit do posilovny s oběma piloty, doslova je motivovat, žít Ferrari. To tak je. Uvidíme jak vše dopadne.
Vzpomenu si na film Rivalové – James Hunt a Niky Lauda, úplně jiní typologicky. Když jsem film viděl poprvé, skoro jsem brečel. Disciplína, vytrvalost N.Laudy oproti bohémskému životu Jamese Hunta……..