Práce z domova, uzavření podniků a škol, to vše zasáhlo do stereotypu rodiny. Stereotypu –  standardu běžícího mnoho let a najednou je to jinak. Všichni jsou doma, prakticky „mnoho času na sebe“. Zprvu to bylo všude dost složité, změnit zažitý standard na úplně jiný standard, který nikdo nevěděl, jak dlouho bude trvat. Mnohé rodiny zažívaly možnost být se svými dětmi, či být prostě „jenom“ obecně spolu. Lidé začali prakticky více žít. Rozdíl byl mezi muži a ženami, neboť ženy na sobě mají větší tíhu rodiny, většinou? Mnohé dvojice šly naopak od sebe, neboť neuměly být vedle sebe 24 hodin po dobu 2-3 měsíců.  Nevím, jak to bylo se sportováním doma, ale po mírném uvolnění vyrazily rodiny do přírody, především na procházky a na výlety do okolí na kolech. Mnozí se tak dostali do okolí svých příbytků, kam se díky času nedostali řadu měsíců. Sport a sepětí rodiny bylo velkým pozitivem koronavirového času. Bylo by dobré, kdyby si rodiny tento „standard“ uvědomily a pokračovaly v něm.