Zažil jsem doslova zajímavý rozhovor ale velice smutný. Byl jsem u kamaráda a mluvili jsme o současném stavu zvedajících se čísel nakažených COVIDem . Seděl jsem v autě, otevřené okénko, kamarád stál venku opřený o okénko auta. Musím předeslat, že patří mezi ty lidi, kteří stále nikam nechodí. Postěžoval si, že nechodí ani na jeho milovaný hokej starých pánů, skoro mu ukápla slza. Já na to, že jsem pozitivní a on přímo strachy odskočil od okénka a zařval: „Ty jsi pozitivní!“ Ztuhnul jsem v autě a kříčím na něj, co blbne, že nejsem pozitivní – nemocný, že jsem stále pozitivní duševně. Někteří lidé jsou už strachy tak zblí, že to ovlivňuje jejich myšlení a chování. To je velmi smutný ukazatel. Vyhrňte si rukávy, pracujte, chovejte se pozitivně a prosím vás neblbněte.